jsou skleněné plochy složené z různobarevných, výtvarně pojednaných skel spojovaných pomocí olověných pásků a sloužící k zasklení oken. V přeneseném slova smyslu jde také o název techniky, která se používá k jejich výrobě.
Vitráže se začaly objevovat při stavbách středověkých katedrál. Katedrály měly okna tak veliká, že je nebylo možné zasklít jedním kusem skla. Proto se používala skla spojená.
Postupem času se spojování barevných skel stalo uměleckou záležitostí. Jestliže se dříve technika vitráže používala převážně pro chrámy, kláštery a kostely, v dnešní době proniká čím dál tím víc i do domácností - zdobí se jí okna, dveře nebo jejich části, vyrábí se různé dekorativní předměty, šperky.
Klasická vitráž
Klasická vitráž vzniká spojováním různobarevných úlomků skla za studena pomocí olověných, měděných, mosazných nebo zinkových profilů. Používá se na plochy (okna, dveře).

Falešná vitráž
Zdánlivě připomíná klasickou vitráž, ale není vytvořená z dílků, pouze pomocí barev na sklo a nalepovací olověné kontury nebo kontury z barvy. Základní princip vitráže (skládání jednotlivých kousků skla) se zde tedy neuplatňuje.
Americká vitráž
Americká vitráž je technikou lepení fazetových skel, fólií a olověných pásek na podkladové sklo. Fólie nahrazují u amerických vitráží barevná skla používaná u klasických vitráží. U všech druhů fólií je zaručena barevná a teplotní stabilita.
Zdroj: Wikipedie